O tradičních českých pálenkách
„Já ti jednu vypálím!“, je v souvislosti s pálením alkoholu významově úplně jiná vyhrůžka, než když doma rozlijete mléko a křičí na vás nerudný otec, že vám jednu vypálí. Název pálenka je odvozen od zkušeností našich předků s pálením kvasu. Z toho se získává tekutina s vyšším obsahem alkoholu.
Historie pálení
Na našem území se ovoce pálilo už za doby Lucemburků. Alespoň v případě, že vycházíme pouze z písemných záznamů. Dá se ovšem předpokládat, že tato technika byla lidem známá už dříve. Jen jí při tom všem koštování zapomněli zapsat…
Alkohol se přitom vyskytuje po boku člověka odnepaměti. Vzniká totiž v přírodě i přirozenou cestou – kvašením ovoce. Je známo, že vosy a sršni napichují jablka a hrušky, aby po čase získali slaďoučký a omamný mok. Narazit na opilého sršně je přitom někdy stejně příjemné jako narazit na opilého rabiáta. V obou případech to často bolí.
Historici tvrdí, že první pálenky vznikaly už ve starověkém Egyptě a Číně. V případě těchto starých kultur byl ale alkohol používán zejména v lékařství a při výrobě vonných esencí. První písemný pramen zmiňující destilaci ve světě pochází z 8. století. Arabský lékař Geber v něm přesně popsal, jak z bílého vína připravit tzv. Aqua vitae – tedy živou vodu nebo vodu života chcete-li.
Za vlády Jana Lucemburka se znalosti destilace dostaly do Čech. Výroba destilátů se u nás rozmohla hlavně za vlády Karla IV. Václav IV. V Kutné Hoře založil první vinopalnu. Během 15. století se z vinopalnictví stalo nové řemeslo. Pálenka se vyráběla zejména ze zkaženého vína nebo piva.
V 16. století přichází pravý boom pálenky a obliba tohoto nápoje u veřejnosti roste. Začíná se pálit z obilí, trnek, jablek, hrušek ale i různých druhů bylin.
Jak došlo k rozvoji slivovice...
Až do devatenáctého století, byl prodej sušených švestek a čerstvého ovoce vítaným přivýdělkem moravských farmářů. Na domácí trh ale vstoupily dovážené balkánské švestky, které byly větší, kvalitnější a chutnější. O tuzemské švestky tak nebyl zájem a místní pěstitelé museli vymyslet, co s úrodou udělají. A protože to byli lidé, co měli pod čepicí, tak začali trnky pálit ve velkém a slivovice konečně mohla začít téct proudem. Vyráběla se už dříve, ale k jejímu rozmachu došlo právě v tomto období. Už žádné malé baňky a trochu té pálenky na košt. Z lihovarnictví se stává byznys.
Druhá světová válka sestřelila český palírenský byznys
Nacisté uvalili nucenou správu na rodové panství Hildprandtů v jihočeské Blatné. Jejich majetek zahrnoval za první republiky i rozsáhlé pozemky, na nichž mimo lihovaru byly i ovocné sady. Krutý osud zastihl také rodinu Jelínků a Singrů. Obě rodiny měly židovský původ, a tak byl jejich osud za nacistického režimu zpečetěn. Členové rodiny Jelínků skončili v koncentračních táborech a přežili jen synové Rudolfa Jelínka. Zlepšení situace se nekonalo ani za komunistického režimu, který většinu podniků znárodnil. Jiřímu Jelínkovi se v té době podařilo alespoň prosadit ochrannou známku podniku.
Po revoluci se byznys s pálenkou konečně revitalizuje
Po roce 1989 začala firma Jelínek hospodařit znovu samostatně. Rod Hildprandtů získal v restitucích svůj majetek zpět a v čele tohoto lihovaru dodnes stojí vedoucí provozu Václav Šitner, který se významně zasloužil o nedávný rozvoj značky Baron Hildprandt. Širokou nabídku vynikajících pálenek Baron Hildprandt najdete i u nás v sekci Pálenky.
Pokud máme nějakou láhev doporučit, tak určitě nešlápnete vedle s jedinečnou Baron Hildprandt ze zralých švestek nebo zkuste chuťově netradiční a výjimečnou Baron Hildprandt Višňovici.
Pamatujte, že při každém koštu kvalitní české pálenky vlastně pijete i kus české historie, rodinných tragédií a historických událostí, které formovali naši zemi. Za každou sklenkou slivovice, hruškovice nebo meruňkovice se skrývá nějaký zajímavý příběh. A možná je v ní napsán i ten váš.
Tak si nalijte dobrou pálenku s přáteli a podělte se o vaše příběhy!
